60 epitafů a krátkých vět na rozloučenou

Epitaf je život shrnutý do jednoho řádku. Může být vznešený, něžný, nebo mít dokonce humor, jaký měl sám zesnulý. Tady je pár nápadů pro inspiraci.

Klasické

• „Odpočívej v pokoji.“
• „Navždy v našich srdcích.“
• „Vzpomínka na tebe v nás bude žít dál.“
• „Ti, které milujeme, nikdy neumírají.“

Poetické

• „Zhaslo světlo, zůstalo nebe plné hvězd.“
• „Neodešel jsi: jsi v každé dobré věci, kterou jsi nás naučil.“
• „Žít v srdcích, která tu necháváme, neznamená zemřít.“
• „Byl jsi útočištěm; teď jsi obzorem.“

Osobní

• „Naučila nás žít pomalu a milovat naplno.“
• „Nejlepší babička, nejlepší buchty, nejlepší smích.“
• „Spravil všechno: židli, trápení i špatný den.“
• „Odešel tak, jak žil: s úsměvem.“

Jak vybírat

• Přečtěte si větu jeho hlasem. Pokud by ji ten člověk nikdy neřekl, není to jeho věta.
• Kratší je lepší. V kameni i v paměti přetrvá to stručné.
• Zeptejte se rodiny. Někdy má tu pravou větu vnouče: něco, co dotyčný pořád opakoval.

Na online vzpomínkové stránce stojí epitaf v záhlaví, hned pod jménem. Je to první, co si přečte návštěvník i za dvacet let: zaslouží si pár minut přemýšlení.